Conseq globální akciový účastnický fond - Vítěz roku 2016 mezi penzijními fondy

13. 6. 2017 - Britské volby

britanie_vlajka_small.jpg

"Bylo koze dobře, šla se klouzat na led“ je rčení našich východních sousedů, které se dle mého nyní celkem hodí k popisu toho, co letos předvedla premiérka Mayová. Ta letos překvapivě vyhlásila předčasné volby, evidentně průzkumy veřejného mínění ujištěna, že utopí labouristickou stranu v krvi a zajistí si ještě větší většinu, než kterou před rokem zdědila od svého předchůdce Davida Camerona.

 

Nestalo se – konzervativci přišli o 13 hlasů a tím pádem i o většinu a nyní tak budou potřebovat spojence. Na britské poměry věc sice nikoliv nikdy neviděná, ale také moc často nevídaná. A s celkem tristní historickou bilancí: většinou se takové vlády u moci moc dlouho neudržely a skoro nic neudělaly. Co to znamená?

Zaprvé, že jednání o Brexitu, která mají za pár dní začít, jsou kompletně mimo koleje. Mayová neměla žádný plán pro Brexit - podobně jako ho neměl nikdo další (kde je mimochodem Nigel Farage?). Tedy pokud za plán nepokládáme její březnové blouznění, že pokud jí EU nevyhoví v přístupu na trh bez migrantů, udělá z Británie Singapur Západu, či to, že všechno vyřeší zavření dveří před ekonomickými imigranty ze střední / východní Evropy. Což je tedy předvolební rétorika, která by nezafungovala ani v situaci, kdyby na londýnském mostě útočila trojice polských instalatérů a v Manchesteru slovenský sběrač jahod, natož pak v situaci, kdy Brexit prošel minimální většinou reflektující masivní rozpolcenost společnosti.

Ale Mayová měla aspoň většinu a tedy možnost uzavřít nějakou dohodu relativně lehce. Nyní však bude vyjednávání, kdy na jedné straně sedí zavržený Brusel, komplikováno tím, že na straně druhé jsou místo jedné strany dvě. Optimista by řekl, že tvrdý Brexit je mimo a že k němu nyní Mayová mandát nemá. Pesimista však odpoví, že vzhledem k historické (ne)efektivitě minoritních vlád pravděpodobnost, že Británie kvůli politické paralýze nic nedomluví a živelně z EU vypadne (= tvrdý Brexit), významně vzrostla.

Zadruhé poučení: nesázejte se v kasině o dům, když dlužíte sto liber. Cameronovi ještě šlo jakž takž rozumět, když vyhlásil referendum – bouřili se mu poslanci, UKIP mu užíral hlasy atd. Obětovat 40 leté členství v EU kvůli pár hlasům sice nebylo dle mého z dlouhodobého pohledu optimální, ale z krátkodobého cynického politického pohledu pochopitelné. Hrátkám s ohněm u Mayové však rozumět nikterak nejde. Nelze se ubránit pocitu, že Konzervativci jsou spolek nepoučitelných gamblerů. Nebo ještě hůř. Takovýto výprodej „brandu“ Británie, jaký předvedli za rok, se jen tak nevidí.

Zmrtvýchvstání labouristů je nicméně dobrá zpráva pro aktuální českou politiku. Ne nemyslím si, že je znárodňování podniků navržené partičkou kolem obdivovatele Huga Cháveze Jeremy Corbyna dobrým nápadem, podobně jako si nemyslím, že je dobrým nápadem šťouráním do daní z příjmů rozeštvávat zaměstnanecký stav (jak se snaží uskupení okolo B. Sobotky). Ale určitě je pro dlouhodobé zdraví české politické scény potěšující vidět, že i z velmi svízelné situace (v dubnu ztrácely labouristé na konzervativce 20 p.b.) se lze za pár měsíců dostat. B. Sobotka by měl teď začít studovat kampaň labouristů den po dni – čas by na to nyní měl mít… Protože ačkoliv ČSSD nemusíme chtít volit, jako standardní stranu ji v situaci všech těch firemních a alternativních stran určitě chceme mít.

Martin Lobotka,
hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.