Zenit
Conseq Venture Debt
Horizont Invest
Active Invest

3. 9. 2019 - Centrální bankovnictví v krizi. Přežil se režim cílování inflace?

ecb-4148921_1920_small.jpg

Klíčové centrální banky se v posledním období dostaly do složité situace. Inflace je slabá, pod inflačními cíli, v Japonsku a eurozóně perzistentně. Zároveň zpomaluje hospodářský růst a začíná se dokonce hovořit o možnosti ekonomické recese. Centrální bankéři se na to snaží reagovat tradičním způsobem, tzn. měnovou politiku ještě více uvolnit, a to prostřednictvím dalšího snižování základních úrokových sazeb. ECB dokonce uvažuje o znovuobnovení programu kvantitativního uvolňování, tj. nákupů vládních a korporátních dluhopisů. Cílem je na horizontu měnové politiky, tj. v příštích 12-18 měsíců, podpořit hospodářský růst a především inflaci.

Centrální bankovnictví přešlo od 90. let postupně na režim cílování inflace (inflation targeting). Tento režim měnové politiky spočívá v tom, že prostřednictvím nastavení krátkodobých úrokových sazeb na optimální úroveň by mělo dojít na horizontu měnové politiky k dosažení požadované míry inflace, obvykle na úrovni 2 %. Zároveň by mělo dojít k pevnému ukotvení inflačních očekávání u všech ekonomických subjektů okolo inflačního cíle. Výsledkem by měla být relativní stabilní inflace na úrovni inflačního cíle. Navíc, a to je klíčové, dle ekonomické teorie stabilní inflace přispěje k maximalizaci hospodářské růstu v dlouhodobém horizontu. Tempo růstu HDP by mělo oscilovat okolo míry růstu potenciálního produktu. Ve výsledku by měla v ekonomice panovat relativní rovnováha a stabilita klíčových makroekonomických veličin.

Aktuální problémy centrálních bankéřů nejvíce dokládá situace v Japonsku. Zde jsou sazby již mnoho let na nule, ekonomický růst je anemický, inflace hluboko pod inflačním cílem. Nyní se zdá, že by se do podobné situace mohla dostat eurozóna. Ekonomický motor eurozóny, Německo, je již jednou nohou v recesi. Přitom jádrová inflace se již několik let v eurozóně pohybuje pouze kolem 1 % a celkově je i zde měnová politika uvolněná také již mnoho let. Vždyť teprve v prosinci byl ukončen první program kvantitativního uvolňování. Zdá se tak, že ani v eurozóně už nemá tradiční měnová politika příliš co nabídnout.

U tradiční měnové politiky, tak jak je nyní prováděna, navíc hrozí vznik spekulativních bublin. Levné peníze prakticky po celém světě vyhnaly ceny komerční i rezidenčních nemovitostí do závratných výšin a máme tu i možnou spekulativní bublinu u dluhopisů. Vždyť celá německá výnosová křivka je v záporu, přibližně polovina portugalských vládních dluhopisů má záporný výnos, výnos 100letého rakouského vládního dluhopisu je pod 1 % a už i mnoho korporátních dluhopisů se obchoduje se záporným výnosem. Dohromady je na celém světě momentálně přibližně 17 bilionů dolarů dluhopisů se záporným výnosem, tedy 30 % z celku! Vskutku bezprecedentní situace. Další uvolňování měnových politiky může případně nerovnováhy či dokonce bubliny na trzích reálných i finančních aktiv dále zvětšit.

Nedávné výroční setkání centrálních bankéřů v americkém Jackson Hole ukázalo, že už i klíčoví centrální bankéři se nebojí přiznat, že mají o současné praxi řízení měnové politiky prostřednictvím inflačního cílování určité pochyby. Zatím se přitom neobjevila žádná nová ucelená a robustní ekonomická teorie, která by mohla současný režim nahradit, snad s výjimkou moderní monetární teorie (MMT), která tvrdí, že vládní dluhy nehrají roli a že vlády je mohou emitovat dle libosti tak, aby bylo dosaženo optimální míry agregátní poptávky a tempa růstu HDP. Uvidíme, co příští měsíce přinesou. Změna je možná blíže, než bychom očekávali.

Michal Stupavský,
investiční stratég Conseq Investment Management a.s.