Aktuální stav i výhled české ekonomiky nyní rozhodně nejsou nějak extra růžové. Ve třetím čtvrtletí česká ekonomika mezikvartálně poklesla o 0,5 procenta a jak ukazuje následující graf z dílny analytické společnosti Oxford Economics, jako jediná z celé Evropské unie se stále nachází pod úrovní z předpandemického období, konkrétně čtvrtého kvartálu roku 2019. Podle nové makroekonomické prognózy České národní banky by měla česká ekonomika za celý letošní rok poklesnout o 0,4 procenta, přičemž ekonomické oživení v příštím roce by mělo být poměrně hodně slabé s růstem o 1,2 procenta. Kde je tedy zakopaný pes? Domnívám se, že v tuto chvíli české ekonomice bohužel chybí silné růstové impulsy.
Z hlediska makroekonomické teorie má hrubý domácí produkt čtyři základní složky: 1) spotřebitelské výdaje, 2) investice do hrubého fixního kapitálu, 3) vládní výdaje a 4) čistý export, který je dán rozdílem mezi exportem a importem. Nejdůležitější složkou českého HDP jsou přitom spotřebitelské výdaje neboli výdaje domácností, které se na celkovém ekonomickém výstupu podílejí přibližně polovinou. České domácnosti přitom byly v posledních letech doslova drceny astronomickou inflací. Kumulativní inflace od konce roku 2019 totiž ke dnešku činí bezprecedentních 36 procent! Přestože nominální mzdy v průměru rostly poměrně slušně, bohužel samozřejmě také platí, že růst nominálních mezd u většiny českých domácností astronomický nárůst spotřebitelských cen ani zdaleka nevykompenzoval. Dynamika reálných inflačně-očištěných mezd byla proto u většiny českých domácností hluboce záporná. Nemůžeme se potom vůbec divit tomu, že české maloobchodní tržby nepřetržitě klesají každý měsíc už od loňského května.
Můj výhled na spotřebitelské výdaje není příliš příznivý ani pro rok 2024. Česká národní banka sice prognózuje prudký pokles inflace s tím, že by měl celoroční průměr inflace činit „pouze“ 2,6 procenta, já nicméně tak optimistický na pokles míry inflace nejsem a očekávám, že celoroční inflační průměr se bude v roce 2024 pohybovat někde kolem 4 procent. Přitom průměrný růst nominálních mezd výrazně nad 4 procenty rozhodně neočekávám. Navíc se již i v české ekonomice začíná pomalu propouštět, a to především v průmyslovém sektoru. Podle mého názoru proto silný růstový impuls ze strany spotřebitelských výdajů ani v příštím roce rozhodně nepřijde.
Pokud jde o druhou složku HDP, investice do hrubého fixního kapitálu, zde se jedná především o investiční výdaje českých podniků, například na rozšiřování stávajících výrobních kapacit či výstavbu zcela nových továren na zelené louce. Všichni přitom dobře víme, že páteří české ekonomiky je primárně průmysl a jeho navázání na Německo. Zde vidím několik nepříznivých faktorů ohledně nových potenciálních korporátních investic.
Zaprvé, v Česku máme nyní poměrně hodně drahé dluhové financování, neboť Česká národní banky stále udržuje základní úrokovou sazbu, dvoutýdenní repo sazbu, na mnohaletém maximu 7 procent. Zadruhé, v mezinárodním srovnání se Severní Amerikou a Asií česká ekonomika, a v Evropě zdaleka nejen ona, trpí vysoce nadprůměrnými cenami energií, které výrazně snižují její globální konkurenceschopnost. A zatřetí, český průmysl je výrazně exportně orientovaný, a to především na Německo, které je nyní také jednou nohou v recesi. Celkově můžeme také tvrdit, že je již nyní český průmyslový sektor v poměrně hluboké recesi, neboť český index nákupních manažerů v průmyslu PMI se již mnoho měsíců pohybuje výrazně pod klíčovou hranicí 50 bodů, přičemž poslední hodnota za listopad dosáhla pouze 43,2 bodů. Aktuální silnou kontrakci českého průmyslu přitom také jasné dokládají data Českého statistického úřadu. Celkově jsem proto toho názoru, že investice do hrubého fixního kapitálu budou přispívat k dynamice českého HDP v příštím roce spíše negativně.
Třetí složkou HDP jsou vládní výdaje. Zde je přitom situace naprosto jednoznačná. Návrh státního rozpočtu na rok 2024 počítá s absolutním poklesem nominálních vládních výdajů, takže v reálném inflačně-očištěném vyjádření dojde v příštím roce k poměrně dramatickému poklesu této složky HDP.
A konečně pokud jde o poslední složku HDP, tedy čistý export, tak v tomto ohledu vzhledem k pravděpodobně již nyní probíhající mírné recesi eurozóny k pozitivnímu příspěvku do HDP v příštím roce také nedojde. Pokud jde zejména o našeho klíčového obchodního partnera, Německo, tak v jeho případě nyní ekonomové pro příští rok v průměru prognózují velice slaboučký hospodářský růst o 0,4 procenta s tím, že někteří národohospodáři se již nyní vyjadřují také v tom smyslu, že alespoň mírná ekonomická recese v Německu za celý rok 2024 je v tomto okamžiku poměrně hodně pravděpodobná. Z Německa a potažmo celé západní Evropy se proto ani v příštím roce velice pravděpodobně žádné výrazné hospodářské vzpruhy v Česku nedočkáme.
Česká národní banka tedy nyní prognózuje, že by měla česká ekonomika v příštím roce vzrůst o 1,2 procenta. Já se nicméně na základě výše uvedené kvalifikované analýzy domnívám, že budeme v roce 2024 nakonec hodně rádi, pokud dynamika HDP neskončí nějakým výraznějším mínusem.
Pokud jde o vývoj na finančních trzích v minulém týdnu, hlavní akciové a dluhopisové indexy mírně posílily. Nejširší globální dluhopisový index MSCI All Country World posílil o 0,1 % a nejširší globální dluhopisový index Bloomberg Global-Aggregate posílil o 0,3 %.
Michal Stupavský
Investiční stratég