V úterý byla zveřejněna česká inflace za září. Dezinflační trend klesající míry inflace z posledního období v září pokračoval, když meziroční míra inflace poklesla ze srpnových 8,5 % na 6,9 % v září. Zářijové číslo přitom bylo oproti konsenzu trhu výrazně příznivější, když analytici v průměru očekávali zářijovou inflaci na 7,5 %.
Česká národní banka a většina trhu v tuto chvíli očekává, že česká inflace v průběhu prvního pololetí příštího roku poklesne až poblíž dvouprocentního cíle ČNB. My nicméně tak pozitivní nejsme a domníváme se, že spotřebitelské ceny v prvním pololetí 2024 ještě porostou nadprůměrným meziročním tempem kolem 4 %. Spatřujeme přitom dva klíčové proinflační faktory. Zaprvé je to stále velice silně zvýšený rozpočtový schodek české vlády, který kumulativně od začátku letošního roku do konce září činil 181 miliard korun. Druhým úzce souvisejícím proinflačním faktorem je stále poměrně hodně robustní růst české peněžní zásoby, jejíž meziroční tempo na konci září činilo 8 %.
Vzhledem k tomuto našemu na rozdíl od zbytku trhu ne tolik optimistického inflačního výhledu se domníváme, že by Česká národní banka prozatím ještě o snižování základních úrokových sazeb uvažovat neměla, a měla by je držet na stávající úrovni minimálně do konce prvního čtvrtletí příštího roku. Konec konců klíčové centrální banky v čele s americkým Fedem a ECB to vidí velice podobně s tím, že o snižování jejich základních úrokových sazeb v nejbližším období v žádném případě neuvažují. Je tomu totiž právě naopak, když je nyní docela dobře možné, že Fed i ECB s ještě jedním zvýšením základních úrokových sazeb do konce roku ještě přijdou.
Mezinárodní měnový fond v úterý zveřejnil novou kvartální prognózu světové ekonomiky World Economic Outlook (WEO). Mezinárodní měnový fond nyní očekává, že světová ekonomika po loňském růstu o 3,5 % letos zpomalí na 3,0 % a že v příštím roce dojde k dalšímu mírnému zpomalení na 2,9 %. Přitom hlavním motorem růstu světové ekonomiky budou i nadále rozvíjející se ekonomiky, které by měly letos i příští rok souhrnně vzrůst o 4,0 %. Dynamika růstu rozvinutých ekonomik pak bude podstatně slabší s tím, že letos by měly rozvinuté ekonomiky souhrnně přidat pouze 1,5 % a příští rok 1,4 %.
Pokud jde o hlavní regiony světové ekonomiky, rozvíjející se Asie (Čína, Indie, Indonésie, atd.) bude i nadále naprosto klíčovým motorem růstu světové ekonomiky s tím, že letos by měl tento region vzrůst o 5,2 % a příští rok o 4,8 %. Stojí také rozhodně za zmínku, že se tento ekonomický region nyní na růstu celé světové ekonomiky podílí bezprecedentními dvěma třetinami. Růst ekonomiky USA by měl být i nadále relativně slušný s tím, že letos by měla největší ekonomika světa přidat 2,1 % a příští rok by měla zpomalit na 1,5 %. Pomyslným nemocným mužem světové ekonomiky je přitom nyní jednoznačně Evropa, která v současnosti výrazně doplácí na, v mezinárodním srovnání, výrazně nadprůměrné ceny energií a také na obrovskou byrokracii. V tomto ohledu se přitom v poslední době skloňuje zejména Německo. Ve výsledku by tak ekonomika eurozóny měla letos přidat pouze 0,7 % a v roce 2024 by měla sice zrychlit, nicméně očekávaný růst v příštím roce na úrovni 1,2 % také ovšem rozhodně není žádná velká sláva.
Z hlavních ekonomik je na tom nyní nejhůře jednoznačně Německo, u kterého Mezinárodní měnový fond v letošním roce očekává recesi, tedy pokles HDP, a to konkrétně o 0,5 %. Naopak nejlépe je na tom nyní výše zmíněná rozvíjející se Asie. V tomto ohledu by měla indická ekonomika letos vzrůst o 6,3 % a čínská ekonomika o 5,0 %. Pokud jde o českou ekonomiku, ta nyní doslova flirtuje s recesí. Mezinárodní měnový fond totiž nyní očekává růst české ekonomiky za celý rok 2023 na úrovni pouhých 0,2 %. Konsenzus agentury Bloomberg to přitom s českou ekonomikou v tuto chvíli vidí ještě o něco hůře s tím, že odhaduje dynamiku českého hospodářství za celý letošní rok na rovné nule.
Výraznou aktuální slabost evropské ekonomiky, a potažmo i německé a české ekonomiky, velice dobře ilustrují také indexy nákupních manažerů PMI (Purchasing Managers Indices). U těchto indexů je přitom klíčová hranice 50 bodů, která odděluje ekonomickou expanzi od ekonomické kontrakce. Kompozitní index nákupních manažerů v eurozóně a Německu se v tuto chvíli nachází poměrně výrazně pod 50-bodovou hranicí, což jasně dokládá recesní ekonomické tendence v našem regionu. Ekonomická slabost je přitom přítomna zejména v průmyslovém sektoru, když indexy nákupních manažerů v průmyslu se v eurozóně, Německu a Česku nyní pohybují kolem velice silně deprimované úrovně pouhých 40 bodů.
Pokud se ještě krátce vrátíme k nové prognóze světové ekonomiky od Mezinárodního měnového fondu, tak pokud jde o inflační výhled, MMF v tuto chvíli očekává, že se míry inflace v klíčových ekonomikách ještě v průběhu příštího roku k dvouprocentním inflačním cílům nepřiblíží s tím, že za celý rok 2024 MMF očekává průměrnou globální míru inflace na stále silně zvýšené úrovni 5,8 %. Tato prognóza této přední mezinárodní finanční instituce je přitom v zřejmém rozporu s očekáváním České národní banky, která očekává dosažení dvouprocentního inflačního cíle v české ekonomice již v průběhu první pololetí příštího roku.
Hlavním globálním proinflačním rizikem jsou přitom v tuto chvíli podle našeho názoru enormně uvolněné fiskální politiky, jejichž prostřednictvím se do ekonomik dostávají nově vytvořené peníze, a to konkrétně přes mohutnou emisi nových vládních dluhopisů. Například v USA činil schodek vládního rozpočtu na konci druhého čtvrtletí, a to za uplynulých 12 měsíců, extrémně vysokých 8,5 % HDP. A to je přitom americký trh práce stále velice silně utažený s rekordně nízkou mírou nezaměstnanosti s tím, že se zároveň americké ekonomika zatím nenachází v recesi. Domníváme se, že až do největší ekonomiky světa recese dorazí, rozpočtový deficit by klidně mohl překročit i hranici 15 % HDP.
V tomto ohledu ve středu Mezinárodní měnový fond zveřejnil po půl roce aktualizovanou analýzu veřejných financí pod názvem Fiskální monitor (Fiscal Monitor). První graf znázorňuje prognózu rozpočtových deficitů k HDP za celý letošních rok, a to u hlavních ekonomik. Český rozpočtový deficit by měl za celý rok 2023 dosáhnout 4,1 %, což je samozřejmě samo o sobě stále silně zvýšená hodnota, nicméně v mezinárodním srovnání na druhou stranu nejde opravdu o nic výjimečného s tím, že průměrný rozpočtový deficit v rozvinutých ekonomikách by se měl pohybovat kolem 5,2 %.
Druhý graf ukazuje očekávanou úroveň celkového vládního dluhu k HDP na konci letošního roku. I v tomto ohledu je na tom Česko relativně dobře s očekávaným poměrem zadluženosti na úrovni 45 %. Problém je nicméně samozřejmě velice silná dynamika růstu dluhového poměru v posledních letech, když ještě v roce 2019 činil poměr vládního zadluženosti k HDP v případě české ekonomiky „pouhých“ 30 %.
Na základě dat dostupných od roku 1994 se průměrná úroková sazba z kreditních karet v USA dostala na úroveň 21,2 %, což je nový absolutní rekord. Spotřebitelské výdaje se americkým domácnostem proto nyní hodně prodražují, což výrazně zpomaluje dynamiku soukromého sektoru americké ekonomiky.
Valuace začínajících amerických společností ze sektoru rizikového kapitálu (venture capital) dosáhly maxima na konci roku 2021, což bylo období rekordně levných peněz, resp. politiky prakticky nulových úrokových sazeb, včetně politiky kvantitativního uvolňování (quantitative easing – QE). Od té doby do dneška propadly valuace venture capital společností o přibližně 50 %, což je přímý důsledek rapidního růstu základních úrokových sazeb amerického Fedu, který od začátku cyklu zvyšování sazeb v březnu loňského roku zvýšil fed funds rate už o 525 bazických bodů z 0,25 % na 5,50 %. Financování těchto společností se tak podstatně prodražilo a nemůžeme se pak divit tomu, že se velká část z nich postupně dostává do finančně-existenčních problémů.
Ve čtvrtek byla zveřejněna velice důležitá čísla o americké inflaci za září. Celkově byla tato sada dat mírně vyšší, než očekával konsenzus trhu. Jádrová meziměsíční inflace pak dosáhla hodnoty 0,3 %. Pokud bychom tuto hodnotu anualizovali, hodnota by byla oproti dvouprocentnímu inflačnímu cíli stále o něco vyšší. Jádrová meziroční inflace pak dosáhla hodnoty 4,1 %, což je hodnota oproti inflačnímu cíli více než dvojnásobná. Zatím tak tedy rozhodně platí, že prozatím americká centrální banka svůj boj nad růstem spotřebitelských cen zdaleka nevyhrála a bude proto muset udržovat základní úrokovou sazbu fed funds rate na silně zvýšené úrovni ještě poměrně hodně dlouho („higher for longer“).
Pokud jde o vývoj na finančních trzích v minulém týdnu, na měnových trzích posiloval americký dolar. Dolarový index DXY tak ve výsledku posílil o 0,6 % a k euru dolar posílil o 0,7 % na úroveň 1,051 EUR/USD. Koruna oslabila vůči dolaru o 1,3 % na úroveň 23,44 USD/CZK a vůči euru oslabila o 0,9 % na úroveň 24,67 EUR/CZK.
Akciové trhy mírně posílily, když nejširší globální akciový index MSCI All Country World připsal zisk 0,7 %. Ze sledovaných indexů pak největší zisk zaznamenal index středoevropských akcií CECEEUR, který vzrostl o velice solidních 4,1 %.
Dařilo se i dluhopisovým trhům, když nejširší globální dluhopisový index Bloomberg-Global Aggregate připsal zisk 0,7 %, přičemž průměrný globální dluhopisový výnos do doby splatnosti poklesl o 8 bazických bodů na 4,23 %. Index českých vládních dluhopisů pak posílil nadprůměrně o 1,9 %.
Dařilo se i komoditním trhům, když globální komoditní index Bloomberg Commodity připsal zisk 2,8 %. Cena severomořské ropy Brent pak dokonce vzrostla o 7,5 % na 91 dolarů za barel.
Michal Stupavský
Investiční stratég