Česko zřejmě čeká jeden z nejméně příjemných makroekonomických scénářů, které se dají z učebnic vyčíst. Totiž stagflace. Tedy éra, během které nepochopitelně rostou ceny, a země přitom ekonomicky nesměle přešlapuje z nohy na nohu. Lidé trpí zdražováním a zároveň nejistotou, zda pro ně příští měsíc ještě bude v práci místo. Stagflace je ovšem nejen symbolem ekonomického i psychologického marasmu, ale i investorského tápání. „Nebezpečné je, že chybějí lidé, kteří by si něco takového ještě pamatovali. Ti už jsou buď mrtví, nebo staří a nikdo je už neposlouchá,“ říká šéf investiční společnosti Conseq Jan Vedral.
Pro příští léta dostává nejen Česko do vínku rychlý růst cen spojený s ekonomickou ochablostí, tedy stagflaci. Co to znamená pro investice?
Stagflace je obecně tím nejhorším režimem pro investice, protože v takovém klimatu jednoduše není kam se schovat. Stagflaci zároveň považuji za dominantní scénář ekonomického vývoje až pro roky 2023 až 2025. Extrémně uvolněná měnová politika hlavních světových centrálních bank bude nejspíš pokračovat i v průběhu celého příštího roku, takže od jara bych zejména v Evropě a na rozvíjejících se trzích předpokládal zrychlení hospodářského růstu a přehřátí ekonomik. Inflace se jen tak nezbavíme, protože centrální banky se budou obávat a budou váhat s utažením měnových politik, aby nepoškodily a výrazně nezpomalily hospodářství, a budou ve vleku tržních očekávání.
Není namístě zcela přehodnotit investiční strategii, když hrozí pád všeho?
Nemyslíme si, že bychom se navždy zbavili krizí a tržních propadů. Ale nevíme, kdy ten okamžik přijde, takže růst cen všech aktiv možná bude ještě rok či dva pokračovat, ale riziko propadu roste každým dnem. Centrální banky se sice budou snažit výrazné výkyvy trhu zmírňovat, ale vzhledem k inflaci bude prostor pro agresivní měnové intervence omezený. Očekávám, že příští epizoda poklesu cen akcií a dalších aktiv nebude mít charakter náhlého pádu jako při velké finanční krizi po pádu Lehman Brothers, ale spíše dlouhé „smrti“ jako v osmdesátých letech, či jako když praskla dot.com bublina po roce 2000. Jednoduše končí éra, kdy bylo dobré jít co nejvíce do rizika. Přichází doba pro stock picking a oddělování zrna od plev.
Co je momentálně tím zrnem?
Obecně řečeno jde o ty investice, jejichž ceny nejsou vzhledem k jejich rozumně očekávaným budoucím peněžním tokům předražené. Téměř v každém segmentu trhu lze takové nalézt. Ale dá to práci. A nejsou to ty v současnosti nejpopulárnější věci. Pokud jde o sektory, které obvykle těží z inflace, je to těžba a zpracování materiálů a drahých kovů. Kupujete-li komodity přímo, musíte se vyloženě trefit s načasováním, neboť náklady na držbu, ať přímo fyzickou, nebo prostřednictvím futures, jsou ohromné. Je to spíše pro spekulanty než pro středně nebo dlouhodobou investici. Zajímavější jsou z mého pohledu akcie jejich těžařů a zpracovatelů.
Lidské tragédie letos působí energetika, z pohledu investora ale musí jít o geniální artikl?
Jako dobrý nápad by se nám jevila i energetika včetně producentů a zpracovatelů plynu a ropy, ale nevíme, jak do těchto oborů zasáhne „zelená politika“. Pokud se do reálné hospodářské politiky skutečně promítne fundamentalistický přístup založený na emocích a dojmech, který v rétorice světových politiků v současnosti převládá, pak jsou akcie tradičních firem v uvedených oborech stále ještě drahé. Pokud převládne racionální přístup založený na analýze nákladů a přínosů, jsou to právě akcie z odvětví energií, které budou dobře vydělávat i v současném inflačním prostředí. Naopak je to s čistě ekologickými investicemi. Jejich ceny v současnosti plně odrážejí onen první scénář a jsou nesmírně drahé, takže jakýkoli odlišný vývoj typu návratu k jádru je může dost poškodit.
Dal byste nyní drobným investorům nějaké speciální doporučení?
Naše doporučení je stále stejné. Promyslete si horizont, na jak dlouho chcete investovat, a podle toho si zvolte vhodný mix mezi rizikovými a konzervativními aktivy a každou složku dobře diverzifikujte. Obecně platí: čím delší horizont, tím více rizika, a naopak. Klienti ani investiční zprostředkovatelé ale tahle slova nemají rádi, protože je to nuda. Chtějí příběhy. Jenže když už má něco příběh, tak je to obvykle drahé, čemuž se my snažíme vyhýbat.
Jde to ještě dnes?
Nejde, ale rovnou říkáme: dejte příběhu o zázračné investici třeba maximálně pět procent portfolia.
Když vezmu investora s jednoletým a pětiletým horizontem, jak se teď bude lišit rozložení jejich investic?
V případě ročního horizontu je to teď jasné, do repo sazby u ČNB, tam je úrok krásný, o akciích nemá smysl v tomhle horizontu vůbec hovořit.
Ale jak se z pozice drobného investora do „repa“ dostat?
Uznávám, že je to těžší, máme ale třeba jeden fond, který většinu prostředků ukládá do „repa“. Menší část je alokována do krátkodobých dluhopisů s nízkým rizikem nesplacení. Je to ale fond kvalifikovaných investorů pro naše wealth management klienty, kteří potřebují zaparkovat peníze.
Škoda že se tak bezpečná investice jako repo sazba, kde je momentálně úrok 3,75 procenta, nedá nabídnout drobným investorům, že?
Něco z repo sazby ČNB začnou dávat i klasické obchodní banky na spořicích účtech. Nebudou s tím ovšem spěchat. Banky jsou dnes nadité hotovostí až po uši, a tak si chtějí alespoň chvíli užít, že dávají střadatelům nízký úrok, a posílají peníze za vysokou sazbu do ČNB. Konkurence je ale dříve nebo později donutí zvýšit sazby i pro drobné vklady.
Jak zobchodovat hrozbu stagflace?
Jsou tu věci, které mohou fungovat: materiály, drahé kovy, energie, myšleno sektorové fondy zaměřené na těžaře a zpracovatele. Jako dobrý nápad se nám také jeví investice do akcií na některých rozvíjejících se trzích, zejména v Asii, jejichž ceny v posledních deseti letech výrazně svým růstem zaostaly za akciemi vyspělých trhů a nejsou drahé. Mnohé země v této kategorii jsou navíc na inflaci lépe připraveny. Mají nižší dluhy, takže růst úrokových sazeb pro ně bude méně bolestný. Navíc nebyly ani v posledních letech zvyklé na extrémně uvolněnou měnovou politiku a některé již s inflací úspěšně bojují.
Naopak Evropská centrální banka hledí na rostoucí ceny s rukama v klíně. Proč?
Evropská centrální banka musí dávat pozor, aby jí náhodou nezbankrotovaly státy jako Itálie nebo Řecko. Tyto země si nemohou v současnosti dovolit platit výrazně vyšší úroky ze svých dluhů. Totéž americký Fed. Myslím, že ČNB zareagovala adekvátně, ta má ovšem omezené možnosti, protože velká část inflace je dovezená.
Argumentační mantrou centrálních bankéřů napříč světem je letos přechodnost inflace. Trh ji už ale zjevně vyvrátil, ne?
Obecně myslím, že tu inflace s námi bude déle, než se teď zdá, a to z různých důvodů. Jednak je to deglobalizace, propojený svět se trochu rozpojí, částečně i politicky a kvůli pandemii. Druhá věc je, že se do značné míry vyčerpala celosvětově levná pracovní síla. Proinflační je pak samozřejmě i Green Deal a ESG mánie, což jednoznačně zvyšuje náklady na cokoli.
Jan Vedral
Zakladatel společnosti Conseq Investment Management, a.s.
Zdroj: E15