Zaujalo nás
Na blogu Mezinárodního měnového fondu byl zveřejněn vynikající článek s podtitulem „Stock-Bond Diversification Offers Less Protection From Market Selloffs“, jenž se věnuje nárůstu korelace mezi akciemi a dluhopisy od roku 2020, a jeho důsledky pro správu a diverzifikaci investičních portfolií. (odkaz)
Ekonom Robin Brooks zveřejnil na svém blogu na platformě Substack krátkou a velice výstižnou analýzu prudkého růstu čínských automobilových exportů s podtitulem „China's auto exports go nuts“. (odkaz)
Na webovém portálu the market NZZ bylo zveřejněno vynikající interview s měnovým stratégem Marcem Chandlerem s podtitulem „The Dollar Bear Market Is Just Getting Started“. (odkaz)
Allianz zveřejnila obsáhlou analýzu trhu private equity s podtitulem „Private equity in transition: from distribution drought to selective recovery“. (odkaz)
Investiční společnost Incrementum zveřejnila stručnou a velice výstižnou analýzu dvou velice důležitých akciových sektorů, kterými jsou americký Big Tech a dále Oil & Mining, a to primárně z pohledu očekávané tvorby volného cash flow (FCF – free cash flow) s podtitulem „Capex: Big Tech versus Oil & Mining and the Outlook for Free Cash Flow“. (odkaz)
James Montier, uznávaný expert na hodnotové investování a behaviorální finance, publikoval v březnu 2011 vynikající white paper s podtitulem „The Seven Immutable Laws of Investing“, v jehož rámci se věnuje klíčovým principům hodnotového investování. Tento text je podle našeho názoru v roce 2026 více relevantní něž kdy dříve. (odkaz)
Když více informací škodí: Lekce Jamese Montiera pro investory
V dnešním investičním světě jsou investoři vystaveni bezprecedentnímu množství informací. Denně sledujeme ekonomická data, výsledkové sezóny, komentáře analytiků, makroekonomické prognózy i pohyby trhů v reálném čase. Přirozeně máme tendenci věřit, že čím více informací máme k dispozici, tím lepší investiční rozhodnutí budeme schopni udělat. James Montier, jeden z nejvýznamnějších hodnotových (value) investorů a behaviorálních ekonomů současnosti, však ve své knize Value Investing: Tools and Techniques for Intelligent Investment z roku 2009 (odkaz) přesvědčivě ukazuje, že tento intuitivní předpoklad je často mylný. Podle Montiera může nadměrné množství informací vést nejen k horším rozhodnutím, ale dokonce ke systematickému poškozování investičních výsledků.
Jedním z klíčových problémů, na které Montier upozorňuje, je takzvaná iluze znalostí (illusion of knowledge). Jak investoři přijímají stále více informací, roste jejich pocit porozumění trhu a schopnosti předvídat budoucnost. Skutečná přesnost jejich odhadů se však zlepšuje jen velmi málo, zatímco sebedůvěra roste výrazně. Montier tento jev shrnuje výstižně, když píše: “More information does not necessarily lead to better decisions; it often just leads to more confidence.” Přehnaná sebedůvěra (overconfidence) pak investory svádí k častějším obchodům, k opouštění investiční disciplíny a k podceňování rizik.
Dalším zásadním tématem je rozdíl mezi signálem a šumem. Finanční trhy produkují obrovské množství dat, avšak jen malá část z nich má skutečný dlouhodobý investiční význam. Krátkodobé zprávy, změny doporučení analytiků, mediální titulky nebo každodenní cenové pohyby často nepřinášejí relevantní informaci o skutečné hodnotě firmy. Montier upozorňuje, že lidé mají přirozenou tendenci hledat vzory i tam, kde žádné neexistují, a vytvářet přesvědčivé příběhy z náhodných dat. Výsledkem je emocionální rozhodování, přeceňování krátkodobých informací a časté reakce na tržní šum.
Montier rovněž kritizuje posedlost složitostí a falešnou přesností. Mnoho investorů věří, že čím detailnější a komplexnější je jejich valuační model, tím lepší bude výsledek. Ve skutečnosti jsou však takové modely velmi citlivé na předpoklady a často selhávají mimo historická data. Jak Montier zdůrazňuje: “The desire for false precision is one of the great sins in investing.” Snažit se odhadnout hodnotu firmy na dvě desetinná místa vytváří iluzi kontroly (illusion of control), ale ve skutečnosti zvyšuje riziko chyb. Jednoduché, robustní přístupy s konzervativními předpoklady jsou v dlouhém horizontu mnohem spolehlivější.
Z toho vyplývá klíčová otázka: kdy by měl investor přestat sbírat další informace? Podle Montiera je odpověď pragmatická. Jakmile investor rozumí základní ekonomice byznysu, identifikoval hlavní rizika a má přibližnou představu o vnitřní hodnotě firmy (fundamental intrinsic value), další informace v rámci celkové fundamentální a valuační investiční analýzy už často nepřinášejí velkou dodatečnou přidanou hodnotu. Pouze zvyšují psychologický komfort a oddalují rozhodnutí. Montier tuto myšlenku shrnuje slovy: “Good investing is not about knowing more, but about knowing what really matters.”
Řešením, které Montier nabízí, je vědomá informační dieta. Investor by se měl soustředit pouze na několik klíčových faktorů, které mají skutečný dopad na dlouhodobou hodnotu investice, a zbytek ignorovat. V prostředí, kde jsou informace dostupné okamžitě a v neomezeném množství, se schopnost filtrovat a odmítat stává obrovskou a nezpochybnitelnou konkurenční výhodou investora. Tato disciplína pomáhá chránit investory před nadměrnou aktivitou, zbytečnými obchody a emocionálními reakcemi.
Hlavním poselstvím Jamese Montiera pro investory přitom je, že investování není o neustálém sledování trhů a reagování na každou novou zprávu. Úspěch vychází z trpělivosti, jednoduchosti a schopnosti držet se procesu i v obdobích nejistoty. V době informačního přetížení (information overload) platí více než kdy jindy, že skutečně inteligentní investor pozná nejen to, co je důležité sledovat, ale především to, co je bezpečné ignorovat.
Primárním zdrojem tohoto pohledu je kniha Jamese Montiera Value Investing: Tools and Techniques for Intelligent Investment z roku 2009, která patří mezi nejdůležitější díla moderního hodnotového investování a behaviorální ekonomie. Pokud si z ní má investor odnést jednu klíčovou lekci, pak je to tato: méně informací může vést k lepším rozhodnutím, pokud jsou to ty správné informace. Mně osobně jako investičního stratéga tato kniha nesmírným způsobem profesně obohatila, stejně jako všechny další Montierovy odborné publikace.
Odborný pojem týdne – Akcie (share, stock, equity)
Akcie je základní finanční nástroj představující podíl na vlastnictví akciové společnosti. Držitel akcie, akcionář, se stává spoluvlastníkem firmy a získává práva i povinnosti, které jsou s tímto vlastnictvím spojeny. Akcie proto patří mezi nástroje vlastního kapitálu (equity) a tvoří klíčovou složku kapitálové struktury podniků i investičních portfolií.
Z právního hlediska akcie vyjadřuje majetkovou účast na společnosti, nikoli pohledávku vůči ní. Akcionář není věřitelem, ale reziduálním vlastníkem. Jeho nárok na cash flow a aktiva vzniká až po uspokojení všech závazků vůči věřitelům. Tento princip reziduálního nároku je ústředním rysem akcií a zároveň hlavním zdrojem jejich rizikovosti.
Z ekonomického pohledu poskytuje akcie držiteli dva základní zdroje výnosu. Prvním je dividenda, tedy podíl na zisku společnosti, o jehož výplatě rozhoduje valná hromada. Dividenda není nároková, společnost ji může snížit, pozastavit nebo vůbec nevyplatit. Druhým zdrojem výnosu je kapitálové zhodnocení, tedy růst tržní ceny akcie v čase. Tento růst odráží očekávání investorů ohledně budoucí ziskovosti, růstu a rizikovosti firmy.
Akcie jsou typickým nástrojem s neomezenou dobou splatnosti. Na rozdíl od dluhopisů či úvěrů nemají datum, kdy by musela společnost investorům vrátit vložený kapitál. Z tohoto důvodu představují pro firmu nejstabilnější formu financování, ale zároveň i nejdražší, protože investoři požadují kompenzaci za vyšší riziko formou vyšší očekávané návratnosti.
V kapitálové struktuře podniku stojí akcie na samém konci hierarchie nároků. V případě likvidace společnosti jsou akcionáři uspokojeni až po bankách, držitelích dluhopisů a dalších věřitelích. Tato podřízenost (subordination) znamená, že akcie nesou nejvyšší podnikatelské riziko, ale zároveň poskytují největší participační potenciál na úspěchu firmy. Pokud se společnosti daří mimořádně dobře, akcionáři se podílejí na tomto růstu bez horního omezení.
S akciemi jsou spojena také správní a kontrolní práva. Typicky zahrnují hlasovací právo na valné hromadě, právo volit a odvolávat členy orgánů společnosti či schvalovat zásadní rozhodnutí, jako jsou fúze, akvizice nebo změny kapitálové struktury. V praxi je však míra vlivu jednotlivých akcionářů silně závislá na velikosti jejich podílu a koncentraci vlastnictví.
Z investičního hlediska jsou akcie považovány za nejvýznamnější dlouhodobou třídu aktiv. Historicky poskytují vyšší průměrné výnosy než dluhopisy či hotovost, ovšem za cenu výrazně vyšší volatility a krátkodobých ztrát. Výnos z akcií je proto spojen s dlouhým investičním horizontem a schopností snášet kolísání hodnoty portfolia.
Hodnota akcie je v teorii financí dána současnou hodnotou budoucích peněžních toků, které akcionář očekává, typicky dividend nebo volných peněžních toků firmy (FCF – free cash flow). V praxi je však cena akcie ovlivněna širokým spektrem faktorů: hospodářským cyklem, úrokovými sazbami, inflací, regulatorním prostředím, technologickými změnami i tržním sentimentem. Akcie jsou proto citlivým barometrem ekonomických očekávání.
Z makroekonomického pohledu plní akcie důležitou alokační funkci. Kapitálové trhy umožňují přesun úspor k nejproduktivnějším firmám, podporují inovace a dlouhodobý ekonomický růst. Zároveň vývoj akciových trhů zpětně ovlivňuje ekonomiku prostřednictvím tzv. bohatství efektu (wealth effect), investic firem a dostupnosti kapitálu.
Akcie mohou mít různé podoby a vlastnosti. Vedle běžných kmenových akcií existují například akcie s různými hlasovacími právy, zaměstnanecké akcie nebo akcie s omezenou převoditelností. Tyto konstrukce umožňují firmám přizpůsobit vlastnickou strukturu strategickým cílům, aniž by se vzdaly přístupu ke kapitálu.
Shrnuto, akcie představují základní stavební kámen tržní ekonomiky i moderního investování. Jsou nástrojem, který propojuje podnikatelské riziko s potenciálem dlouhodobého růstu, umožňuje firmám financovat rozvoj a investorům podílet se na tvorbě ekonomické hodnoty. Právě tato kombinace vysokého rizika, vysokého očekávaného výnosu a reziduální povahy činí z akcií klíčový prvek kapitálových trhů i portfolií investorů.
Shrnutí vývoje na globálních finančních trzích v minulém týdnu
V minulém týdnu se nejvíce dařilo ropě Brent (+5,9 %), stříbru (+5,6 %) a platině (+4,8 %). Na druhou stranu se nedařilo japonským akciím (-1,8 %) a čínským akciím (-1,0 %).
Co se týče dluhopisových trhů, dařilo se japonské duraci, když výnos do doby splatnosti japonského vládního dluhopisu s desetiletou splatností poklesl o 11 bazických bodů na 2,11 %.
Shrnutí vývoje na globálních finančních trzích od začátku roku
Od začátku letošního roku zaznamenaly největší zisky akcie v Latinské Americe (+20,6 %), ropa Brent (+17,9 %), zlato (+17,0 %) a stříbro (+16,6 %). Na druhou stranu se zatím nedaří americké Úžasné sedmičce (-5,1 %) a indickým akciím (-2,9 %).
Na dluhopisových trzích zatím outperformují české vládní dluhopisy, když jejich výnosy do doby splatnosti poměrně výrazně poklesly. Index českých vládních dluhopisů tak v jeho základní měně, české koruně, od začátku roku připisuje výrazný zisk 2,0 %.
Citát týdne
Markets extrapolate today's conditions into the distant future. Thus, in a deep recession, the market's P/E ratio is extremely low. Conversely, in economic booms with peak earnings, high P/E ratios signal continued abnormally strong long-term economic growth. – Jeremy Grantham
Michal Stupavský
Investiční stratég