Na globálních akciových trzích je již delší dobu patrné výrazné koncentrační riziko, které se v posledních letech dále prohlubuje. Spojené státy mají v rámci globálního akciového indexu MSCI All Country World mimořádně vysokou váhu kolem 64 %, což je v historickém a ekonomickém kontextu zcela bezprecedentní úroveň. Pokud však tento údaj porovnáme s reálnou vahou americké ekonomiky na světovém hrubém domácím produktu, měřeném pomocí parity kupní síly (PPP), která činí zhruba 15 %, zjišťujeme velmi výrazný nepoměr. Ten naznačuje, že americký akciový trh se nachází ve fázi extrémně vysokého ocenění, které je z podstatné části taženo mimořádným růstem technologického sektoru a dominancí několika největších společností sdružených ve skupině Magnificent 7.
Opačný extrém lze pozorovat u Číny či Indie, jejichž ekonomiky představují dle údajů Mezinárodního měnového fondu 20 %, respektive 8-9 % globálního HDP v paritě kupní síly. Jejich zastoupení v globálním akciovém indexu je však pouze 3 %, respektive zhruba 1 %. To znamená, že jejich akciové trhy jsou výrazně podreprezentované vzhledem k jejich ekonomické váze. Tento nesoulad pravděpodobně odráží souběh několika faktorů, jako například omezenou dostupnost zahraničního kapitálu, regulatorní nejistoty, nižší transparentnost, vyšší rizikovost některých sektorů či geopolitická napětí. Přesto je zřejmé, že mezi ekonomickou realitou a akciovým oceněním existuje strukturální disproporce.
Z pohledu střednědobého horizontu to vytváří pro investory několik významných implikací. Především existuje nezanedbatelné riziko, že podíl amerického trhu na globální tržní kapitalizaci není dlouhodobě udržitelný. Pokud by se americké akcie nacházely v prostředí, kde již další expanze valuací není realistická, mohou i mírné změny sentimentu vést k nadprůměrné volatilitě či korekcím. Současně platí, že vysoká koncentrace v několika největších amerických titulech zvyšuje zranitelnost portfolií globálních investorů vůči specifickým rizikům amerického technologického sektoru, například regulatorním zásahům, narušení inovační dynamiky nebo cyklickému útlumu.
Na druhé straně přetrvávající podváženost velkých rozvíjejících se ekonomik může vést v budoucnu k postupné rebalanci kapitálu, ať již přirozeným růstem tamních akciových trhů, nebo prostřednictvím změn v globálních investičních tocích. Pokud by se valuace v USA stabilizovaly a zároveň došlo ke zlepšení investičních podmínek v Asii, mohou být právě tyto regiony hlavními příjemci kapitálu velkých institucionálních investorů. To by mohlo přinést nadprůměrné výnosy v delším horizontu pro investory, kteří budou ochotni akceptovat vyšší krátkodobou volatilitu a specifická rizika spojená s těmito rozvíjejícími se trhy.
Celkově tedy podle našeho názoru platí, že současná struktura globálního akciového trhu je extrémně vychýlená a investoři by měli toto riziko zohlednit při strategické alokaci aktiv. Diverzifikace mimo americký trh a zvážení postupného navyšování expozic vůči podreprezentovaným regionům může představovat racionální krok v kontextu střednědobého výhledu a očekávané normalizace amerických valuací.
Co se týče vývoje na globálních finančních trzích v minulém týdnu, opět se dařilo především drahým kovům: platina +14,5 %, stříbro +8,8 % a zlato +1,4 %. Solidní zisky zaznamenaly rovněž akcie ve Velké Británii (MSCI UK Total Return +2,7 %) a střední a východní Evropě (CECEEUR +2,4 %). Na druhou stranu se příliš nedařilo akciím v Japonsku (MSCI Japan Total Return -2,5 %) a Latinské Americe (MSCI Latin America Total Return -2,0 %).
Na dluhopisových trzích v minulém týdnu panoval relativní klid. Za pozornost možná stojí mírná nadvýkonnost českých vládních dluhopisů, když například výnos do doby splatnosti desetileté maturity poklesl o 13 bazických bodů na 4,67 %.
Michal Stupavský
Investiční stratég