Světová ekonomika citelně zpomaluje. Globální indexy nákupních manažerů (Purchasing Managers Indices – PMI) za srpen jsou toho jasným dokladem. U těchto enormně důležitých předstihových ekonomických indikátorů je přitom klíčová hranice 50 bodů, která odděluje ekonomickou expanzi od ekonomické kontrakce. Globální index nákupních manažerů v průmyslu v srpnu poklesl z červencových 51,1 bodů na 50,3 bodů a udržel se tak velice těsně nad 50 bodovou hranicí. I tak se nicméně jasně ukazuje, že průmyslovému sektoru dochází z celkové globální perspektivy dech. Navíc ještě podstatně horší výsledek zaznamenal globální index nákupních manažerů ve službách, který poklesl z červencových 51,1 bodů na 49,2 bodů. Sektor služeb je tak v tuto chvíli z celkové globální perspektivy již v mírné kontrakci.
Klíčovým důvodem této negativní dynamiky je samozřejmě extrémně zvýšená inflace, jejíž průměrná globální hodnota je v tuto chvíli na 10 %, což je nejvyšší hodnota za několik posledních dekád. Přestože nominální mzdy poměrně slušně rostou, reálná inflačně očištěná dynamika mezd je v tuto chvíli samozřejmě silně záporná, neboť nominální růst je podstatně nižší než aktuální míra inflace. Spotřebitelé tak mají stále hlouběji do kapsy, což celková globální slabost sektoru služeb dle indexu PMI evidentně indikuje. Celkový obrázek aktuální dynamiky světové ekonomiky a výhled do dalších šesti měsíce pak indikuje globální kompozitní index nákupních manažerů, jenž je určitým váženým průměrem indexů v průmyslu a ve službách. Ten přitom poklesl z červencových 50,8 bodů na 49,3 bodů. Můžeme proto nyní jednoznačně tvrdit, že mírná recese světové ekonomiky je v tuto chvíli přímo na spadnutí. Klesající dynamika světové ekonomiky přitom bude logicky mít negativní dopad na dynamiku korporátních fundamentů burzovně obchodovaných korporací (tržby, zisky, cash flow a dividendy). Ty by proto mohly v následujících kvartálech v meziročním srovnání mírně dokonce klesat. I kvůli těmto negativním fundamentálním faktorům máme nyní akcie v rámci celkové globální akciové alokace vůči benchmarkům neboli srovnávacím indexům mírně podvážené. Jinak řečeno náš základní akciový scénář nyní počítá s tím, že akciové poklesy budou v následujících týdnech pravděpodobně pokračovat.
Pokračování akciového poklesu by také mělo být podpořeno tím argumentem, že globální akciové trhy jsou v tuto chvíli stále spíše předražené. Tuto nadhodnocenost globálních akciových trhů přitom velice dobře ilustruje valuační indikátor Warrena Buffetta, který je definován jako poměr celkové globální akciové tržní kapitalizace na globálním nominálním HDP. Na grafu můžeme vidět, že aktuální hodnota tohoto valuačního indikátoru činí 104 %, což je poměrně výrazně nad úrovni dlouhodobého průměru, resp. přibližně na úrovni dlouhodobého průměru plus jedné směrodatné odchylky. Domníváme se, že by se tato globální akciová valuace měla v rámci dynamického procesu navracení se k průměru (mean-reversion) minimálně přiblížit ke svému dlouhodobému průměru, což by odpovídalo poklesu hlavních akciových indexů o dalších 10-15 %. Pokud by se takový další akciový pokles skutečně realizoval, rozhodně bychom zvažovali taktické zvýšení akciového váhy v rámci naší globální akciové alokace.
ECB ve čtvrtek zvýšila v souladu s tržním konsenzem hlavním depozitní úrokovou sazbu o 75 bazických bodů z nuly na 0,75 %. Jednalo se tak o největší jednorázové zvýšení úrokových sazeb v historii eurozóny. Prezidentka ECB Christine Lagardeová přitom na tiskové konferenci jasně indikovala, že další zvyšování úrokových sazeb bude na příštích zasedáních určitě následovat. Domníváme se nicméně, že ECB je v tuto chvíli jednoznačně a výrazně „za inflační křivkou“, neboť bojovat s téměř 10% inflací úrokovými sazbami pod jedním procentem může být dosti krátkozraké. Navíc ECB na předchozím zasedání oznámila prakticky neomezené kvantitativní uvolňování, které bude používat dle potřeby. Musíme si ovšem také přiznat, že ECB je z celkového pohledu ve velice delikátní situaci. Na jedné straně musí bojovat s rekordní inflaci a na druhou stranu nesmí měnové podmínky zpřísnit až příliš, aby neohrozila velice křehkou situaci na trhu s vládními dluhopisy a obecně dluhovou udržitelností. Poměr vládního dluhu k HDP se totiž nyní v eurozóně pohybuje přibližně na 100 %, tudíž si je ECB samozřejmě dobře vědoma toho, že přílišné zpřísnění měnových podmínek by bohužel mohlo opět vyvolat značné spekulace na téma další evropské dluhové krize. Konec konců výnosy do doby splatnosti vládních dluhopisů zemí eurozóny v posledních měsících poměrně prudce rostly, a to i přes prováděné kvantitativní uvolňování, což k udržitelnosti dluhové situace rozhodně příliš neprospívá.
Pokud jde o vývoj na finančních trzích, akciím se minulý týden dařilo velmi slušně, když nejširší globální akciový index MSCI All Country World připsal zisk 2,6 %. Na druhou stranu se opět nedařilo dluhopisům, neboť nejširší globální dluhopisový index Bloomberg Barclays Global Aggregate Bond odepsal 0,8 % a od začátku roku je na poměry dluhopisů ve velice silném mínusu -16,5 %.
Michal Stupavský
Investiční stratég