Minulé pondělí byl zveřejněn klíčový konjunkturální indikátor dynamiky světové ekonomiky, globální kompozitní index nákupních manažerů PMI, a to za měsíc duben. Index mírně o desetinu bodu vzrostl z 52,3 bodů na 52,4 bodů, takže dynamika světové ekonomiky dále mírně zrychlila. Tato akcelerace světové ekonomiky přitom probíhá již od loňského listopadu. Pokud bychom se podívali na rozdělení mezi dva základní ekonomické sektory, průmysl a služby, tak průmyslový sektor zaznamenal určité zhoršení, neboť globální index nákupních manažerů PMI v průmyslu poklesl o tři desetiny bodu na 50,3 bodů. Expanze světového průmyslového sektoru je tak v tuto chvíli již poměrně slabá. Na druhou stranu sektor služeb vykázal zlepšení, neboť globální index nákupních manažerů PMI ve službách vzrostl o tři desetiny bodu na 52,7 bodů, což indikuje poměrně solidní momentum.
Pokud bychom se podívali na klíčové ekonomiky, tak v dubnu poměrně výrazně zpomalila americká ekonomika, protože oba kompozitní indexy PMI poměrně výrazně na poklesly. Na druhou stranu bylo toto americké hospodářské zpomalení vykompenzováno poměrně výrazným zlepšením v eurozóně, resp. v Německu. Celkově je nicméně situace evropské ekonomiky i nadále poměrně hodně složitá, protože především evropský průmyslový sektor se dle indexů PMI stále nachází v poměrně hluboké krizi.
Blíží se v USA druhá velká inflační vlna? Domnívám se, že pravděpodobnost tohoto negativního scénáře je nyní poměrně vysoká. V následujícím období bychom se proto mohli přiblížit nechvalně proslulému vývoji ze 70. let minulého století, kdy americká ekonomika zažila dvě masivní inflační vlny, viz následující graf.
Zaprvé, jádrová inflace, která očišťuje celkovou inflaci o volatilní položky cen energií a potravin, a která zároveň lépe odráží fundamentální poptávkové tlaky v dané ekonomice, se nyní v USA z krátkodobého pohledu trendově blíží 5 %, což je oproti dvouprocentnímu cíli Fedu podstatně vyšší hodnota.
Zadruhé, ceny většiny komodit od začátku roku poměrně silně rostou. Například ropa a měď od začátku roku zdražily o přibližně 10 %. Vývoj na komoditním trhu tak rozhodně v následujících měsících bude inflační tlaky zvyšovat, a to z nabídkové strany ekonomiky.
Zatřetí, americká vláda hospodaří s doslova gigantickým rozpočtovým deficitem, který se nyní pohybuje kolem bezprecedentní úrovně 6 % HDP. Prostřednictvím rozpočtového deficitu se do americké ekonomiky dostávají nově „vytvořené“ peníze a tím výrazně posilují inflační tlaky.
Začtvrté, pokračující deglobalizace, snahy o zkracování dodavatelsko-odběratelských řetězců a přesouvání průmyslových kapacit z Evropy do USA má pro americkou ekonomiku rovněž velice silný inherentně inflační charakter.
A konečně zapáté, inflační očekávání v americké ekonomice v posledních měsících také poměrně výrazně vzrostly s tím, že dle tzv. inflačních „breakeven“ sazeb se nyní na horizontu příštích pěti let očekává průměrná míra inflace poměrně výrazně nad dvouprocentním cílem Fedu. Inflační očekávání v americké ekonomice proto nyní rozhodně dobře ukotvená na inflačním cíli nejsou.
Finanční trhy nyní stále zaceňují, dle derivátových kontraktů Fed funds futures, jedno až dvě snížení základních úrokových sazeb Fedu po čtvrt procentním bodu do konce letošního roku. Inflační vývoj a zejména inflační výhled je nyní ovšem tak silně nepříznivý, že jakékoliv snížení základní úrokové sazby Fedu fed funds rate je do konce letošního roku podle mého názoru velice málo pravděpodobné. Dokonce se v tomto ohledu v posledním období objevily spekulace, například ze strany bývalého ministra financí Larryho Summerse, že dalším pravděpodobným krokem Fedu bude naopak zvýšení základních úrokových sazeb.
Ať tak či onak, současná trajektorie inflace v americké ekonomice je velice silně znepokojivá. Inflační 70. léta minulého století by se proto alespoň teoreticky mohla opakovat nebo alespoň do určité míry „rýmovat“. A to má také nepříznivé důsledky ohledně investičního výhledu na stále silně nadhodnocené americké akcie, zejména ze sektoru informačních technologií, a také americké vládní dluhopisy, zejména těch s delšími splatnostmi.
Následující graf ukazuje kumulativní dynamiku korporátních zisků (earnings per share – EPS) indexu Bloomberg Magnificent 7, tedy největších sedmi amerických společností, a celotržního indexu amerických akcií S&P 500, a to od začátku roku 2019. Na grafu můžeme jasně vidět, že korporátní ziskovost společností z „Magické sedmičky“ skutečně rostla enormně silně a výrazně proto přispěla k růstu cen akcií těchto společností. Nicméně graf také jasně indikuje, že korporátní zisky v rámci indexu S&P 500 v posledních dvou letech více či méně stagnují. A vzhledem k tomu, že „Magická sedmička“ tvoři přibližně čtvrtinu tržní kapitalizace indexu S&P 500, je naprosto zřejmé, že většině amerických společností se v posledních letech příliš nedaří zvyšovat korporátní zisk, resp. velice významné procento amerických korporací v posledních letech zaznamenává dokonce absolutní pokles ziskovosti. V tomto ohledu se pak domnívám, že aktuální P/E indexu S&P 500 na úrovni 25-násobku ročních zisků je zcela nesmyslně vysoké a zároveň indikuje, že je americký akciový trh v průměru stále velice výrazně nadhodnocený.
Pokud jde o vývoj na finančních trzích v minulém týdnu, velice slušně se dařilo akciím. Na druhou stranu u dluhopisů to už tak veselé nebylo.
Globální akciový index MSCI All Country World připsal zisk 1,7 %. Ze sledovaných trhů přitom zaznamenaly nejvyšší zisk evropské akcie, jejichž index STOXX Europe 600 vzrostl o 3,0 %. Velice slušně si vedly také čínské akcie, jejichž index MSCI China připsal zisk 1,9 % a od začátku roku je již o 10,8 % výše. Na druhou stranu největší ztrátu zaznamenaly indické akcie, jejichž index MSCI India odepsal 1,6 %.
Globální dluhopisový index odepsal 0,1 %, přičemž průměrný globální dluhopisový výnos do doby splatnosti vzrostl o dva bazické body na 3,94 %.
Michal Stupavský
Investiční stratég