Tak vysoké inflační číslo je v USA nevídané od roku 2008. Obecně od 2012 se růsty kolem dvou procent střídají spíše s obdobím stagnace spotřebitelských cen. Proto takto vysoký údaj přinejmenším překvapil. Od té doby se ekonomové předhánějí v analýzách, čím to vlastně bylo způsobené a především, jaké hodnoty můžeme čekat v následujících měsících. A na hlavě se začínají drbat i centrální bankéři, protože pokud se nejedná o jednorázový výstřel, je to jasný signál, že s pandemickým rozdělováním peněz formou "ber, kdo může" to možná lehce přehnali.
S rozumným odstupem je potřeba si říct, že oněch 4,2 procenta nemusíme okamžitě vytáhnout z peněženky. Je tady pár nepopíratelných argumentů, že jsou do něj započtené vlivy, jež nebudou přetrvávat. Prvním je nízká základna. Vzpomeňte si, že před rokem se svět najednou přestal na chvilku otáčet. Druhým je ukazatel jádrové inflace očištěný o ceny jídla a energií, který bývá mnohem lepším ukazatelem v dlouhém horizontu a jeho hodnota byla v dubnu "jen" tři procenta. Třetím jsou dva hlavní tahouni inflace v USA - ojetá auta a ceny energií.
Nová auta mají zpoždění v dodávkách, mimo jiné kvůli nedostatku komponentů, jako jsou mikročipy. Kdo chce jezdit hned, musí si zkrátka koupit ojetinu. No a ropa, ta si zrovna loni v dubnu sáhla i na zápornou cenu, když při pravidelném zavírání futures kontraktů nestačily prodejcům v USA zásobníky. V neposlední řadě je ovšem důvodem inflace postupné otevírání ekonomik a jednoduše koncentrace nákupního chování (třeba oblečení) do jednoho krátkého okamžiku.
Existuje však také mnoho důvodů, proč by inflace mohla hýbat světem mnohem déle, než chceme. A nakonec budeme bohužel muset vytáhnout více peněz z peněženky.
Dochází totiž k novým pohybům na trhu práce. Rozevírají se nůžky mezi tím, kolik chtějí pracovníci a kolik jim může dát zaměstnavatel. Mnohdy zlenivělé Američany z gauče zvedne už jen takový plat, který by zaměstnavatel mohl zaplatit pouze, kdyby zvednul ceny svého zboží. To si tihle lidé raději počkají na další podporu vlády...
Prudký nárůst zaznamenaly výnosy dlouhodobých amerických dluhopisů. Desetiletý je na úrovni 1,6 procenta, která přesně odpovídá té předcovidové z let 2019 a 2020. Ještě více se však propadla cena dluhopisů, jejichž výnos je odvislý od inflace. V pětiletém srovnání totiž očekává růst spotřebitelských cen o 2,55 procenta, což je mnohem více než odhaduje americký Fed.
Komodity jsou také pozadu, pokud srovnáme celý jejich index a nedíváme se pouze na ropu. Strmé cenové nárůsty byly v letech 2008 a 2012 mnohem větší, než s jakými počítá aktuální nárůst spotřebitelských cen.
Jednoduše řečeno, ačkoli to centrální bankéři nechtějí připustit, možná bude inflace jejich hlavním tématem. Jediné, jak ji zastavit, je přestat s masivním uvolňováním - nejprve alespoň s nákupy státních dluhopisů a pak s růstem základní sazby. Toho se můžeme dočkat mnohem dříve, než čekáme. Ale proč tu vlastně píšeme o USA? Inflace v Česku byla v dubnu 3,1 procenta. A to je hodně daleko od dvouprocentního cíle České národní banky. To, co se děje ve světě, vůbec nemusí být daleko od nás.
Tomáš Kálal
Ředitel Investičního bankovnictví
Zdoj: Týdeník Euro