Ve chvíli, kdy jsou ekonomické rubriky většiny novin zaplněny zprávami o dluhové krizi, záchranných balíčcích a fiskálních problémech toho kterého státu, se téměř současně v tisku objevily dvě zdánlivě protichůdné zprávy: „Česká republika má v Indexu vládních dluhů lepší umístění než ratingově nejlépe hodnocené země“ a „Český státní dluh závratně roste“.
První zpráva je výsledkem indexu investičního institutu banky BlackRock, která posuzovala aktuální situaci v zadlužení čtyřiceti čtyř vybraných zemí. Index přináší komplexní pohled na dluhy vlád nejen z úhlu podílu dluhu na HDP, ale posuzuje i velikost ekonomiky, maturitní strukturu dluhu, demografický profil obyvatelstva a vývoj úrokových nákladů, což je důležité pro posouzení udržitelnosti zadlužení. Ale také podíl dluhu v držení nerezidentů nebo stabilitu domácího bankovního sektoru, které v případě krize představují významný faktor.
V relativním srovnání s ostatními zeměmi jsme tak v aktuální situaci nedopadli vůbec špatně. Z hlediska podílu dluhu na HDP patříme v evropském měřítku k těm méně zadluženým zemím. Objem refinancování v nejbližších letech, stabilita bankovního sektoru i podíl dluhu v rukách zahraničních investorů také neukazují na blížící se problémy. Stejně tak zde v poslední době můžeme vidět alespoň nějakou politickou vůli ke strukturálnímu řešení (bez posuzování konkrétního nastavení parametrů reforem). To vše se odráží v požadovaných kreditních maržích pro český státní dluh na finančních trzích.
Problémem ovšem je, resp. v blízké budoucnosti může rychle být, zejména dynamika zadlužování, s výhledem očekávaného slabšího ekonomického růstu a nepříznivého demografického vývoje. Od roku 2005 se český státní dluh více než zdvojnásobil a udržitelnost důchodového účtu je při očekávaném růstu ekonomiky a demografickém vývoji přinejmenším velmi diskutabilní. Toto všechno směřuje k tomu, že se pohled na Česko, jako na dlužníka, může v budoucnu (ve světle aktuální dluhové krize) radikálně změnit.
V tomto kontextu pak výše zmíněná druhá zpráva jen ukazuje to, že i přes zjevné proreformní dění na politické scéně nebude vůbec jednoduché najít dlouhodobě stabilní řešení, zejména při aktuálním rozdělení politických sil. Právě politizace celého procesu může být tím hlavním problémem.
Jan Schiller, portfolio manažer společnosti Conseq