Původní očekávání, že během uplynulého víkendu přinesou jednání vrcholných představitelů EU finální dohodu, která vyřeší všechny problémy, již dopředu mírnila kancléřka Merkelová. S blížícím se datem summitu bylo stále jasnější, že na stole není žádná konečná dohoda, ale spíše několik variant, na kterých je potřeba se teprve shodnout.
Jediným hmatatelným výsledkem je tak naplánování další schůzky, tentokráte na středu 26. října 2011. Lídři EU tak stále hrají o čas, ovšem nervozita na trhu ukazuje, že ten jim středečním dnem či nejpozději schůzkou G-20 v dalším týdnu vyprší.
Třináct krizových setkání v uplynulých dvaceti jedna měsících přineslo nanejvýše sliby, že se všichni dohodli, že se dohodnou. Na středeční schůzce by dle posledních informací mělo dojít k oznámení „komplexních“ opatření na řešení krize. Jde zejména o (před několika měsíci nepřípustný) haircut řeckých dluhopisů někde kolem 50-60 %, s následným dopadem na banky, které budou potřebovat navýšit kapitál. Mluví se o částce 100 miliard eur, kterou by v případě neschopnosti bank získat tyto prostředky samostatně, podpořily národní vlády. Ty jsou ovšem limitovány svým, již tak vysokým dluhem, že jakékoli další zvýšení by vedlo spíše k destabilizaci současné situace a vlně snižování ratingů ze strany jednotlivých agentur (protože návrh na zákaz zveřejňování takovýchto negativních zpráv se snad nepodaří schválit). V tomto bodě vstupuje do hry záchranný mechanismus Unie – Evropský fond finanční stability (EFSF), který by měl přinést záruky za určité procento případných ztrát. Jeho kapacita na pokrytí států jako Španělsko, Itálie nebo Francie je ale nedostatečná. Návrh ze strany Francie na získání potřebných peněz ze strany úvěrové linky Evropské centrální banky byl zamítnut, do hry naopak vstoupila možnost navýšení kapacity ze strany Mezinárodního měnového fondu (IMF) a zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína). Z hlediska delší budoucnosti se začíná mluvit o provázanější fiskální unii a důrazu na omezení zadlužení jednotlivých států. Takováto jednání budou ale potřebovat změnu zakládajících smluv EU a jak se ukázalo v případě ratifikace Lisabonské smlouvy, vyžadují tolik času, který Evropa aktuálně nemá.
Jak je vidět z navržených opatření, lídři EU si dozajista uvědomují závažnost problémů a na stole mají řadu možností. Ve středu 26. října 2011 se tak dle mého po dlouhé době dočkáme určitého hmatatelného řešení. To sice nenaplní vysoká očekávání trhu a ani v nejmenším nevyřeší současnou situaci, ale namísto slibů posledních měsíců à la „uděláme vše co je třeba“ a „naše úsilí směřuje k potřebnému řešení“..., přinese alespoň konkrétní výsledek, na kterém se dá dále stavět.
Jan Schiller, portfolio manažer společnosti Conseq