V letošním 13. čísle časopisu Fond Shop odpovídal Ing. Jan Vedral, hlavní investiční manažer a předseda představenstva společnosti Conseq na otázky zjišťující jeho pohled na budoucí vývoj inflace ve světě i v ČR a výkonnost korunových dluhopisových fondů.
Jeho odpovědi Vám nyní nabízíme.
1/ Podle jednoho scénáře způsobí nebývale uvolněná monetární a fiskální politika v hlavních světových ekonomikách vysokou globální inflaci ve střednědobém horizontu. Jak velkou pravděpodobnost přikládáte tomuto scénáři a proč?
Dle ekonomické teorie je míra inflace dána rozdílem mezi růstem nominální peněžní zásoby a růstem potenciálního produktu. Toto ovšem platí při zjednodušení, že rychlost obratu peněz (resp. množství peněz, které nepracují) se v průběhu času podstatně nemění. V důsledku šoku, který vyvolalo zhroucení Lehman Brothers, se ovšem obrat peněz v globální ekonomice výrazně zpomalil. Jinými slovy banky nyní propouští do oběhu globálně daleko méně peněz než tomu bylo před krachem Lehman Brothers. V důsledku tohoto úvěrového šoku došlo v globálním měřítku k výraznému snížení reálného produktu, který se nyní nachází hluboko pod svým potenciálem. Jinými slovy soukromý bankovní sektor v současné době negeneruje dostatek peněz k tomu aby ekonomika mohla vytvářet produkt na úrovni svého potenciálu. Vlády a centrální banky se svou fiskální a monetární politikou snaží soukromý sektor nahradit resp. obejít.
K růstu inflace vyvolané expanzivní monetární a fiskální politikou tedy může dojít až v momentě, kdy budou splněny tyto dvě podmínky:
1) rychlost obratu peněz se zvýší na předchozí úroveň neboli finanční sektor začne fungovat normálně
2) reálný produkt se přiblíží svému potenciálu
Než toto nastane je třeba aby vlády a centrální banky s dostatečným předstihem svoje hospodářské politiky „neutralizovali“.
Obávám se, že zatím splnění obou podmínek není ani v dohledu, takže výrazný nárůst inflace nám ještě pár čtvrtletí (možná i pár let) nehrozí. Zatím spíše vidím riziko na druhé straně, totiž že předčasné úvahy o „exit strategi“, které se v posledních týdnech dostávají do popředí, mohou způsobit, že k žádnému oživení světové ekonomiky v nejbližší době nedojde a globální ekonomika spadne do deflační pasti a dojde na tzv. „Japonský scénář“.
2/ Výnosy státních dluhopisů v USA a eurozóně šly v uplynulých dvou měsících nahoru. Je to podle vás známka toho, že inflační rizika rostou?
Hlavní příčiny nárůstu výnosů státních dluhopisů a zestrmování výnosových křivek v posledních týdnech vidím jednak v ustupování rizika dlouhodobé deflace, které ještě v březnu bylo skloňováno většinou analytiků i novinářů a dále v obavě investorů z rostoucí nabídky státních dluhopisů, na který se trhy vcelku racionálně připravují.
3/ Reálnou výkonnost korunových dluhopisových fondů ohrožují zejména dvě věci – zvýšení inflačních očekávání a růst rizikové averze zahraničních investorů vůči střední Evropě. Obě mohou způsobit růst výnosů na korunovém dluhopisovém trhu, tj. pokles cen dluhopisů, a zápornou výkonnost dluhopisových fondů. Jak moc to podle vás obě zmíněná rizika hrozí a proč?
Jsem optimistou a věřím, že stabilizace kreditních trhů, které jsme již pár měsíců svědkem, bude pokračovat i v dalších měsících. Předpokládám tedy, že kreditní spready korporátních, ale i vládních dluhopisů středoevropských států se budou postupně zužovat. To by mohlo potkat i Českou republiku, za předpokladu, že se naši politici neutrhnou ze řetězu a nezačnou utrácet jako šílení. Myslím, že v tomto ohledu je u nás větší riziko než v okolních zemích (Maďarsko, Polsko), jejichž politici mají v živé paměti ekonomické problémy, které ekonomice způsobilo přílišné zadlužování. Naše současná politická garnitura tyto problémy zatím nemusela řešit a na finanční krizi roku 1997 možná již zapomněla.
Pokud jde o inflační očekávání, neobávám se příliš jejich růstu (viz předešlá odpověď). Výnosové křivky by tedy mohly v příštích týdnech spíše zplošťovat svůj tvar, a to poklesem výnosů na dlouhém konci.
Rovněž faktor vysoké nabídky státních dluhopisů by mohl v následujícím období poněkud ztratit na významu, neboť některé vlády (mezi nimi i česká) se poněkud předzásobili hotovostí (takže nebudou nuceny v nadcházejících měsících vydávat tolik dluhopisů) a naopak investoři, kteří se zvýšené nabídky obávali, již defenzivní pozice zaujali.