Řecký parlament na konci minulého týdne schválil balík fiskálních opatření, jenž by měl vygenerovat 28 miliard eur do státního rozpočtu a zajistit tak splnění kritérií konsolidace veřejných rozpočtů, podmiňujících poskytnutí všech tranší v loni schváleného záchranného balíku ve výši 110 mld. EUR.
Eurozóna následně posvětila uvolnění dvanáctimiliardové tranše, kterou země nutně potřebuje na vyrovnání závazků z dluhopisů splatných v průběhu července, jinak by následoval neřízený bankrot. Jeho odvrácení finanční trhy částečně uklidnilo, jde však pouze o odstranění nejaktuálnějšího likviditního problému. Stěžejním řeckým problém však zůstává problém (ne)solventnosti.
Země během uplynulých desetiletí ztrátového hospodaření státních firem (které mají v řecké ekonomice lví podíl), vysoce deficitních veřejných financí a zadlužování soukromého sektoru včetně domácností (vlivem výrazného poklesu úrokových sazeb po přijetí eura) sklouzla do dluhové pasti, kdy extrémně vysoké úrokové náklady dusí jakékoliv zárodky případného hospodářského růstu, což výrazně limituje možnosti rozpočtových příjmů. Byť řecká vláda přijímá tvrdá rozpočtová opatření, země se stále pohybuje ve výrazně schodkovém hospodaření, což spolu s klesajícím výkonem ekonomiky prudce zvedá poměr dluhu vůči HDP. Ten by ze zhruba 140 % v roce 2010 měl vzrůst až ke 180 % v horizontu tří let. Jednou z hlavních příčin je výrazně nízká konkurenceschopnost řecké ekonomiky, plynoucí z vysokého růstu nákladů (zejména mzdy) a neefektivního státního sektoru v průběhu uplynulých let. Tento neutěšený vývoj dobře ilustruje chronicky hluboký deficit běžného účtu platební bilance.
Za tohoto stavu je v zásadě nemožné, aby se řecké ekonomice podařilo otočit do černých čísel a vyrovnaným hospodařením začít snižovat extrémní zadlužení. Jedinou možností, jak řecký stát může vygenerovat větší příjmy, kterými by mohl část dluhů umořit, je rozsáhlá privatizace státních podniků do soukromých, převážně zahraničních rukou. Proti tomu však mohutně brojí odbory i veřejnost. Nejreálnějším řešením proto zůstává restukturalizace a odmazání části dluhového břemene v podobě řízeného bankrotu v podobě dohody s věřiteli na nových podmínkách, jež by zemi dali minimálně šanci transformovat se v průběhu dalších let na konkurenceschopnou ekonomiku založenou na soukromém firemním sektoru a relativně zdravých veřejných financích.
Ondřej Matuška
Portfoliomanažer