Conseq

Aktuality

 

 

19. 12. 2014 - Čeká Rusko repete roku 1998?

martin_lobotka_small_4.jpg
Ačkoliv přední stránky blogů a měnových analýz plní silný dolar, v letošním roce explodovala mnohem větší měnová bomba. Ruský rubl od začátku roku ztratil proti dolaru 2/3 hodnoty, proti euru polovinu a o měnový „propadák“ roku tak soupeří s ukrajinskou hřivnou. Podstatná část oslabení se přitom odehrála koncem listopadu a začátkem prosince, kdy za týden ztratil skoro pětinu hodnoty, nejvíce od krizových letních dní v roce 1998. Na místě tak jsou dvě otázky: co je důvodem a co bude následovat? 
Za propadem rublu stojí dva faktory. Zaprvé, ruská angažovanost na Ukrajině, která vedla k sankcím proti Rusku a k odvetným opatřením Ruska proti Západu. S odstupem několik měsíců je zřejmé, že se sankce výrazně více dotýkají Ruska než Evropy, přičemž největší dopad má zákaz financování se na západních kapitálových trzích.

Odtok kapitálu, který začal v létě, vedl k oslabování rublu, to však bylo až do konce listopadu velmi pozvolné i navzdory eskalaci napětí a sankcí. Až velký propad cen ropy, která se koncem listopadu a začátkem prosince dostala až na nejnižší úrovně od roku 2009 (Brent pod 70 dolary za barel), však dal událostem novou dynamiku a trh se začal obávat, že je na spadnutí podobná katastrofa jako v srpnu 1998.

To však není pravděpodobné. Nyní je totiž ruská ekonomika v mnohem lepší kondici než ve druhé polovině devadesátých let, a to z mnoha pohledů. Zadlužení Ruska je mnohem menší než před výbuchem v létě 1998 – oproti 80 % HDP v roce 1997 je nyní hluboce pod 20 %. Devizové rezervy jsou navíc mnohonásobně větší: sice už ne 520 mld. dolarů jako takto před rokem, ale 400 mld. je stále dvacetinásobně více než koncem roku 1997. Rusko jako exportér prodává ropu v dolarech a proto propad cen ropy z pohledu rozpočtu částečně tlumí oslabující rubl. A začtvrté, běžný účet platební bilance Ruska je stále pozitivní, byť výrazně méně než v minulých letech.

To samozřejmě nevylučuje, že nakonec k podobnému kolapsu jako v roce 1998 dojde – bude to ale trvat déle. Zcela jistě však Rusko bude ekonomicky strádat bez ohledu na to, zda konečný účet bude takto přísný. Předně, již sankce a odvetné sankce měly dopad na inflaci (ta letos vzrostla o 2 p.b. a v říjnu se dostala nad 8%), v listopadu a prosinci se pak dostane výrazně přes 9% s tím, jak se projeví oslabení rublu. Centrální banka, která před několika týdny přestala rubl pravidelně podporovat  se v posledních  dnech se na trh skrz přímou intervenci i skrze změkčení podmínek, za kterých se banky dostanou k dolarové likviditě, vrátila a brzy se uchýlí k dalšímu zvýšení sazeb. Ty už letos - zcela ve vleku oslabujícího rublu - zvýšila z 5,5% na 8%, i když ekonomika potřebuje přesný opak. Zatímco ještě v roce 2012 rostla tempem přes 3,5%, v letošním roce zvolnila až k 0,7% a je evidentní masivní ztráta dynamiky. Omezená možnost financování se a pokračující odtok kapitálu povedou v dalších čtvrtletích k  poklesu důvěry, a tedy investic i spotřeby domácností. Je pravděpodobné, že některé z ruských firem budou muset o pomoc požádat stát. Ve světle faktu, že zahraniční zadluženost bank a nefinančního sektoru je 500 mld. dolarů (z toho 80 mld. krátkodobá), nemusí ani masivní devizové rezervy Rusku v případě delších sankcí stačit. Pravděpodobnost, že se ruská ekonomika v příštím roce propadne do recese, je tak výrazně přes 50 procent, což konec-konců čeká už i samotná ruská vláda. Navíc, čím déle budou sankce trvat, tím více se podepíšou na ekonomice nejenom cyklicky, ale strukturálně (např. na produkční kapacitě v ropném sektoru).

Nejhorší efekt však bude na Rusko mít něco na první pohled nepostřehnutelného. Ačkoliv se Západ 20 let sebe klamlivě chlácholil opačnou představou, v posledním roce na povrch nemilosrdně vyplula skutečnost, že Rusko není tržní ekonomika, právní stát, konstruktivní mezinárodní hráč. I kdyby se stávající problémy zázračně vyřešily a cena ropy vzrostla (což vzhledem k nechuti OPECu snižovat produkci není pravděpodobné), obnova vztahů a důvěry trhů k zemi žijící evidentně v sovětské minulosti, bude trvat léta.  Pro zemi, stále strukturálně vsazenou v minulém století, je to nedobrá zpráva.  Dlouhodobá izolace od Západu je ten nejhorší možný výsledek ruských avantýr – a zdá se, že si to na základě nedávných slov v projevu o stavu Ruska uvědomuje i ruský prezident.

Martin Lobotka
hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.