Conseq

Aktuality

 

 

23. 11. 2015 - Zpomalení za dveřmi, Ministerstvo financí stále v pohodě

44150150_xxl_small.jpg

Zatímco se vláda tváří, že na horší časy odkládat ani při skoro 5% růstu ekonomiky „prostě nejde“, do ekonomiky se pomalu vkrádá chlad. A i když Fed se pro změnu tváří, že na Číně nezáleží a chystá se k prosincovému utažení měnové politiky, v Evropě je chlad zvenčí již cítit a ECB či ČNB z toho radost nemají.

 

Německý průmysl v září potřetí za 4 poslední měsíce klesl a ani průmyslové objednávky nedávají do do následujících měsíců moc naděje vzhledem k tomu, že 3. čtvrtletí uzavřely s celkovým čtvrtletním poklesem 5,5%. Že je na vině externí prostředí je zřejmé – propad objednávek je způsoben poklesem objednávek ze zemí mimo EMU, které ve 3. čtvrtletí zpomalily tempem neviděným od léta 2011. A ačkoliv německé podniky dle indexu IFO zůstávají ohledně budoucnosti optimistické, hodnocení současné situace je nejslabší za půlroku a je tak otázkou, odkud se jejich optimismus bere.

V českých průmyslových datech je již také vidět náznaky pomalejšího růstu. Byť jsou zářijová data z průmyslu ovlivněna odstávkami v energetice (Dukovany) a chemickém průmyslu (Unipetrol), horší říjnový index PMI (pokles o 1,5 bodu) a pokles důvěry v průmyslu na dvouleté minimum společně s německými daty dávají díky úzké provázanosti ČR s Německem tušit, že průmysl koncem letošního a počátkem příštího roku znatelně zpomalí.

A zvolní i celá ekonomika. Průmysl je jen jeden důvod, druhým jsou investice - evropskými penězi hnaný pětiprocentní mezičtvrtletní růst investic do infrastruktury, který jsme viděli ve 2. čtvrtletí, se hned tak opakovat nebude. Ekonomika tak bude v příštím roce oproti letošnímu roku růst tempem v nejlepším případě polovičním.

Kromě toho se blíží se parlamentní volby 2017 a potírání korupce a zastavení plýtvání, skrze které nám dle ministra financí „utíká ročně 200 miliard”, se - jak dokládá vývoj rozpočtu - také příliš neposunulo. Konec konců Ministerstvo financí už zcela vyčerpalo likviditní státní rezervu, pocházející z bezpečnostního předfinancování se v minulých letech a z centralizace financí veřejného sektoru. Sice je tento vývoj eufemisticky řečeno nešťastný, jako politický přístup k fiskální politice je bohužel legitimní.

Když už ale vláda nechce rozpočet uvést do stavu, poblíž kterého by jej měla mít, kdyby stát „řídila jako firmu“, a vzhledem k ekonomickému výhledu, bylo by dobré, aby svou fiskální rozpustilost kryla masivnějším využíváním situace vytvořené kvantitativním uvolňováním ECB a intervencemi ČNB. Trhy nyní umožňují české vládě půjčovat si peníze i na dlouhou dobu (5 let) za záporný výnos, vláda to však moc nevyužívá – z 15 mld. korun, které si půjčila v třech aukcích na Martina, bylo 11 se splatností pouze 2 roky. Výnosové eldorádo nebude trvat věčně, MF ČR se však tváří, že ano. Již nějakou dobu prostě v ČR platí, že „zdroje prostě jsou“.

Martin Lobotka,

hlavní analytik Conseq Investment Management